Naše cesta nebyla nijak dramatická. S manželem jsme se snažili o miminko přibližně dva roky. Což samozřejmě není dlouhá doba, ale už mi bylo něco přes třicet, takže jsme dostali doporučení na vyšetření v Repromedě. Protože se u nás v rodině vyskytl dvakrát problém na straně muže, nechali jsme nejprve vyšetřit manželovy spermie. Z dalších vyšetření se ukázalo, že jsme oba v pořádku. Dali jsme si proto ještě další rok na to, abychom zkoušeli přirozeně. Hranicí pro nás byly moje 35. narozeniny, kdy jsme se tedy po dlouhém přemýšlení odhodlali pro umělé oplodnění. Chtěli bychom dětí více a představa, že bychom zkoušeli, zkoušeli a časem by se ukázalo, že to nejde vůbec, to jsme nechtěli riskovat.

Jak jsem uvedla, v rodině jsme už problémy s plodností měli, takže o cyklu IVF jsem byla docela dobře informovaná. I když se postupy klinik různí, co je stejné všude, že ne vždy žena reaguje dobře na hormonální stimulaci, a ne vždy se zadaří hned napoprvé. Proto jsme s manželem ke všemu přistupovali s klidem a pokorou. V našem případě vše probíhalo bez problémů. Nejprve proběhl v létě odběr. Vzhledem k věku jsme nechali embrya vyšetřit, z toho důvodu jsme také podstupovali KET. V průběhu se zjistilo, že mám v děloze polyp, takže jsem ještě podstoupila operativní zákrok. Pro podzimní nachlazení a horečky jsme museli vložení posunout o další měsíc. Teprve v listopadu nám pan doktor Zobač na monitoru ukázal naše embryo, které představil slovy: „Tady je ta vaše nádhera.“ A to jsme ještě netušili, že ta naše „nádhera“ s námi bude chtít zůstat a že se z ní vyklube naše opravdu nádherná Rozárka.

Velké díky přírodě a vědě a doktorům v Repromedě.“

S pozdravem

Eva