„Pořád jsme si říkali – máme čas, budeme si užívat a nejsme ještě připraveni starat se o jiného človíčka. Pak se ze dne na den ozvaly moje mateřské pudy. To mi bylo 26let. Dohodli jsme se s partnerem, že vysadím antikoncepci a dáme tomu volný průběh. Nijak jsme netlačili na pilu. Poté přišla žádost o ruku a myšlenky na miminko vystřídaly myšlenky na svatbu. Ale po svatbě se moje mysl upnula na to, že už mimčo vážně chci.

Manžel pořád říkal, že ještě není důvod něco hrotit, ale já už počítala plodné dny a začala být nervózní, protože jsem podle testů neovulovala. Když se „překulil“ další rok a blížily se mi 29. narozeniny, objevily se u mě občasné bolesti břicha. Bála jsem se, že by mohlo jít o endometriózu. Prodělala jsem operaci, která naštěstí tuto diagnózu nepotvrdila, udělali mi však chromopertubaci a drilling ovarii, který by měl šanci na otěhotnění zvýšit. Ale zase nic.

Při prevenci u své gynekoložky jsme se domluvili na konzultaci v Repromedě. Po absolvování vstupních vyšetření, kde jsme zjistili, že díky mé nepravidelné ovulaci je naše šance na přirozené početí nízká, jsme se rozhodli podstoupit IVF.

Se stimulací jsme začali hned, odběr vajíček proběhl bez problémů. Po oplodnění a diagnostice jsme měli k dispozici 7 zdravých embryí. Na první KET jsem se těšila jako na Vánoce. I když to zní neuvěřitelně a manžel si ze mě dělal legraci, už po příjezdu domů jsem cítila, jak se miminko „zahnízďuje“. Když se začaly přidávat další příznaky, po asi 10 dnech jsem nevydržela déle čekat a udělala si test. Když se objevily dvě čárky, byl to tak úžasný pocit. S manželem jsme měli ohromnou radost. Při kontrole nám paní doktorka potvrdila těhotenství. První tři měsíce sice byly dost krušné kvůli nevolnostem, ale jakmile jsem přestala po 12.týdnu brát hormony, vše se spravilo a zbytek těhotenství jsem si už užívala.

Porod proběhl bez problémů, byl to pro nás úžasný zážitek a po pár hodinkách už tu s námi byla naše princezna. Jsme moc šťastní a děkujeme Repromedě za to, že nám pomohli. Brzy se budeme těšit na viděnou, až si pojedeme pro bratříčka nebo pro sestřičku.“

Müllerovi